Poslední jízda

Humbuk

1:CEmasey vtáhl do plic dech těch lDidí, co jdou po schodech
tam pCod zem, kde si utkal pavouk mHetra síť svých tras,
vEme šlépějích stínů, jimž se mDrtvolný svit zářivek
stal štCítem před zoufalstvím, co jim v dHuších zasel mráz,
Cotráveným vzduchem dýchá hGořkou pachuť smrti,
ten vzduch nAmezná vláhu deště jako nHezná slunce zář,
CEmasey jde tím světem ozvěn zmDírajících zvuků
a bCezejmenných bláznů, které dHěsí vlastní tvEmář.D 
R:SlGýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nD7ejsi,"
slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a vGýš,"
slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, CD7asey,"
slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavGíšH?"Em 
2:Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven,
kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou,
a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin,
co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou,
před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou,
něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí,
za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech
nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí.
R:Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou,"
slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám,"
slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou,"
slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:39.977+00:00
Výsledky hledání: